Slovosled v angličtině: pravidla, SVOMPT a praktické příklady

1. Oznamovací věty
2. Podmět a přísudek
3. Předmět
4. Příslovečná určení

Anglický slovosled je v podstatě naprosto geniální. Nevěříte? To je pochopitelné – pokud jste mluvčí češtiny nebo slovenštiny, asi vám někdy připadal trochu na hlavu. V této lekci si ale ukážeme nejen jak funguje, ale hlavně proč tak funguje.

Oznamovací věty

V češtině nad skládáním slov do vět nemusíme moc přemýšlet – pořadí větných členů je víceméně libovolné a jediným pravidlem je, že nová nebo důležitá informace se umisťuje na konec věty.

V češtině je díky koncovkám zřejmé, který větný člen plní jakou funkci. Proto je jedno, kde např. podmět a předmět ve větě stojí:

V angličtině jsme veškerých pádů a skloňování ušetřeni. V angličtině je funkce větných členů je vyjádřena velice jednoduchým způsobem – pozicí ve větě. Proto následující věty vyprávějí dva velmi odlišné příběhy:

Podmět a přísudek

Každá věta potřebuje alespoň SV – subject a verb. V angličtině vždy musíme podmět vyjádřit – jinak není zřejmé, o čem nebo o kom je řeč.

Předmět

Dalším větným členem je předmět, u kterého se rozlišují dva druhy: předmět nepřímý (indirect object, odpovídá českému 3. pádu a tedy otázce Komu? Čemu?) a předmět přímý (direct object, odpovídá českému 4. pádu a tedy otázce Koho? Co?). V každé větě nejsou vždy oba, ale pokud ano, první v pořadí je předmět nepřímý (komu, čemu) a až potom předmět přímý (koho, co).

Proto mě tolik pobavilo, když mi studentka tvrdila We bought a horse our daughter. Nechtělo se mi věřit, že by nějakému koni koupili svoji dceru… Nakonec vyšlo najevo, že své dceři koupili koně a ona jen popletla pořadí předmětů.

Věty s oběma předměty se dají zformulovat ještě jedním způsobem, a to s předložkou to. Ovšem nejedná se o úplně standardní, neutrální vyjádření. Je trochu formálnější nebo chce zdůraznit předmět přímý (koho, co) tím, že se přesune ze své standardní pozice.

A protože angličtina má vždycky nějaké „ale“, existuje několik sloves, u kterých je to naopak: jako první se dává předmět přímý (koho, co) a poté volitelně a s předložkou předmět nepřímý (komu, čemu).

Po těchto slovesech tedy vždy následuje „koho, co“. To je pro studenty velký chyták, protože je často používají jako v češtině a dávají hned za ně „komu, čemu“. Ovšem v angličtině se tak kvůli pozici z „komu, čemu“ stane „koho, co“ a věta získá zcela jiný význam.

https://learningapps.org/watch?v=p1ypcszan26

Příslovečná určení

Větu uzavírají příslovečná určení způsobu, místa a času. Opět platí, že není nutné, aby byla v každé větě všechna – ale pokud jsou, jdou za sebou v tomto pořadí.

V češtině máme tendenci dávat čas hned na začátek věty, protože… protože proč ne, můžeme si ho dát, kam chceme 😊 I v angličtině se můžeme setkat s případy, kdy je čas na úplném začátku věty – většinou to ale má nějaký důvod (zdůraznění této informace, nastavení časového rámce pro delší vyprávění, vyjádření kontrastu…). V běžných, neutrálních větách je čas vždy na konci.

Možná vás napadlo, co se bude dít, když bude příslovečných určení jednoho druhu více. Jednoduché pravidlo je, že se postupuje od konkrétního k obecnému.

https://wordwall.net/resource/108007856/slovosled