Od výuky jazyka k literárnímu překladu a zase zpátky
Díky Angličtině pro bohémy se se mnou budete moct seznámit coby s lektorem, ale mojecesta k Bohémům nevedla úplně přímo. Jak už to ale bývá, dost jsem se během ní naučil – a jelikož by vás jakožto moje potenciální studenty a studentky mohlo zajímat, co vám můžu nabídnout, stručně shrnu, co jsem na ní zažil.
Od učitelství k překládání
Začalo to na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Tam jsem nastoupil jako idealista, přesvědčený, že učitelství je pro mě to pravé zaměstnání. Čím víc jsem se ale o oboru dozvídal, tím jasněji mi docházelo, že realita nebude tak růžová, jak jsem si ji maloval. Studoval jsem učitelství češtiny, ale díky své zálibě ve fantasy jsem tou dobou už koketoval s literárním překladem. Nejdřív jsem z angličtiny do češtiny převedl několik povídek. Měl jsem v úmyslu vydat je na vlastní pěst. K uskutečnění jsem tenhle plán nedotáhl, ale pečlivá, hluboká práce s jazykem mě bavila a obohacovala, takže jsem se překladatelství už nepustil. Jen jsem přešel k delším útvarům – z čirého nadšení jsem přeložil jednu celou knihu (Automated Alice od Jeffa Noona, takový fiktivní třetí díl Carrollovy Alenky v kraji divů) a úvodní části několika dalších. Snažil jsem se najít nakladatelství, které by tyhle tituly zaujaly natolik, aby je vydalo. Žel, nedařilo se. Podobných nadšenců psaly do nakladatelství zřejmě spousty a nikdo se takovými nabídkami nechtěl zabývat.
Od koníčku k profesi
Šťastnou souhrou náhod jsem si ale našel slečnu, která studovala učitelství angličtiny, a když jsem na ni jednou čekal na katedře anglistiky a amerikanistiky, zahlédl jsem na nástěnce letáček lákající k účasti v Překladatelské soutěži Jiřího Levého. Zkusil jsem štěstí – a ono to vyšlo! Umístil jsem se jako třetí, a když jsem začal znovu oslovovat nakladatelství, jedno mi konečně dalo šanci. Otestovali si mě na překladu několika kratší textů, a když viděli, že to se mnou půjde, vyvinula se z toho spolupráce na dlouhá léta. Moje překladatelská kariéra se rozjela a dnes mám na kontě desítky knih i povídek. S onou slečnou (dnes už mojí ženou) jsme pak dokonce vyhráli v soutěži The Face of Translation, zaměřené na propagaci překladatelství, kterou pořádala organizace CEATL (Evropská rada asociací literárních překladatelů). Jakkoli je ovšem práce v knižní branži naplňující, co se týče duševních potřeb, peněženku s ní tak lehko nenaplníte. Po nějaké době jsem tedy oprášil magisterský diplom a pět let učil angličtinu na základní škole. K tomu mám vtipnou historku – ředitelka věděla, že překládám, a tak předpokládala, že jsem angličtinář. Když zjistila, že mám ve skutečnosti jinou specializaci, musel jsem si udělat cambridgeský certifikát CAE, abychom umlčeli případné námitky, kdyby si někdo stěžoval, že nejsem dostatečně kvalifikovaný. Dopadlo to dobře – vyšla mi nejvyšší úroveň (C2) a moji jazykovou způsobilost nikdo nezpochybňoval. Posléze jsem se vrátil na volnou nohu a věnoval se zase jen překládání. Vlastně nejen překládání – během pandemie jsem se definitivně zbláznil a založil si vlastní malé, nezávislé nakladatelství. (Jmenuje se Medusa, a jestli vás zajímá, jak moc je nezávislé, asi bude stačit, když napíšu motto: „Divné knihy pro divné lidi.“)
Proč se vracím k učení
Nakladatelství jsem si založil mimo jiné proto, abych se své milované práci s literaturou mohl věnovat spíš pro radost, než za účelem obživy – protože abyste si literárním překladem vydělali na živobytí, musíte nasadit takové tempo, že se z toho radost může docela snadno vytratit. A to by byla škoda. Uvědomil jsem si, že potřebuju změnu, a začal překládání pro jiná nakladatelství pomalu, ale jistě ukončovat. Hledal jsem nové podněty, nové způsoby, jak uplatnit svoje dovednosti a nabyté zkušenosti… a tak jsem tady! Jako lektor u Bohémů zužitkuju nejen svoje pedagogické vzdělání, ale i hlubokou, důvěrnost znalost angličtiny, získanou každodenním intenzivním kontaktem s tímhle jazykem. Oproti učení na základní škole to bude mít tu výhodu, že budu moct pracovat s mnohem širší slovní zásobou a čarovat s frazeologií (s ustálenými slovními spojeními, frázemi, idiomy, příslovími a rčeními, které nejde jen tak přeložit slovo od slova), nemluvě o bohatších příležitostech pro práci s textem. Těším se na to! Navíc to pro mě bude určité uzavření kruhu – když byla moje překladatelská dráha ještě v plenkách a pracoval jsem na českém převodu Automated Alice Jeffa Noona, byl to právě Honza Dostál, zakladatel Bohémů, na koho jsem obrátil s prosbou o pomoc při překladu veršů, které se v téhle knize objevují. Byly totiž plné slovní hříček a mně – a nejen mně – bylo už tehdy jasné, že Honzu žonglování se slovy moc baví. Mám radost, že ho to neopustilo a že se po nějakých osmnácti letech můžu přidat k týmu, který se mu povedlo vybudovat.
